Odebírat newsletter Navigace

Staré myšlení na nové problémy?

Dlouho se zaobírám výrokem Alberta Einsteina: "Důležité problémy, před kterými stojíme, nelze řešit na stejné úrovni myšlení, na jaké jsme byli, když jsme je vytvářeli." Jak tomu rozumět? Jak změnit způsob myšlení, abychom byli schopni vyřešit staré problémy a nové nedělali? Jak se dostat na tuto novou úroveň? Jak se to dělá?

Dvě fregaty se za hrozného počasí v mlze plavily blízko sebe.

Hlídka kapitánovi hlásila: „Světlo na pravoboku“.

„Stojí nebo se pohybuje dozadu?“ vykřikl kapitán.

Hlídka: „Stojí kapitáne“. (což znamenalo srážku)

Kapitán signalistovi: Signalizujte té lodi: „Hrozí nám srážka, radím vám změnit kurz o 20 stupňů“.

Zpět přišel signál: „Doporučujeme změnit kurz o 20 stupňů.“

Kapitán řekl: Signalizujte „Jsem kapitán, změňte kurz o 20 stupňů“.

Odpověď zněla: „Jsem námořník 2. třídy. Raději změňte kurz o 20°.“

Naštvaný kapitán vykřikl: „Signalizujte: Jsem válečná loď, změňte kurz o 20°“

Zpět přišla odpověď: „Jsem maják“.

Změnili jsme kurz…

 

Tento příklad ilustruje přímočaré myšlení a předpoklady, které se nenaplní. Klasické myšlení typu příčina – následek je právě tím, co Einstein myslel – starý způsob myšlení. V podobném duchu píše i zakladatel evropské školy kreativity Eduard de Bono, který volá po změně myšlení v třetím tisíciletí. Přímočará logika není vždycky vhodná. Zvláště ve složitých systémech. Někdy optimalizace jednoho prvku rozvrátí celý systém a vyvolá sekundární vážné problémy. Kdyby politici a úředníci četli Paretovo pravidlo, tak by nemohli vymyslet takové nesmysly jako např.:

V 50. Letech nastal na Borneu zvýšený výskyt malárie. WHO a vláda rozhodli vystříkat vesnice DDT. Pomohlo to. Moskyti vyhynuli, malárie zmizela.  Pak se však začaly objevovat vedlejší účinky. Střechy obydlí vesničanů se začaly hroutit, protože kromě moskytů vymřely i drobné parazitní vosy, které dříve kontrolovaly populaci housenek živících se došky na střeše. Koloniální vláda dodala vesničanům plechové střechy. Avšak tropické deště proměnily tyto střechy v bubny a vesničané nemohli spát. Mezitím červy, otrávené DDT, sežrali gekoni, kterými se živily kočky. Kočky vymíraly a začaly se množit krysy. Vláda nechala letecky na ostrovech vysadit 14 tisíc živých koček. Atd. Jak vypadá myšlení těch, co obvykle moc nemyslí? Tedy politiků a úředníků?

Doprava:

Pokud města trpí dopravními zácpami, reakcí politiků a úředníků bývá rozšiřování ulic, budování obchvatů a velkokapacitních garáží. Budují se tunely, autostrády, nadjezdy, mimoúrovňová křížení, obrovská parkoviště apod. Přitom by stačilo uzavřít města automobilové dopravě, jako to chystají v Oslu a posílit všechny formy veřejné dopravy, vybudovat další cyklistické stezky a půjčovny kol. Musí nastat změna paradigmatu – člověk přijme filozofii, že nemusí mít buď auto u domu, ale v centrálním parkovišti na kraji města, nebo nemusí mít auto žádné, protože sdílení aut bude pohodlné a bez starostí – stačí mobilní aplikace Půjč – vrať. Zůstane jen pár zbohatlíků, pro něž bude nepředstavitelné nemít u sebe svůj status moci a důležitosti a výsadu si pořádně zaplatí.

Roste zločinnost? Klasický přístup? Podle úředníků stavějme nové kriminály. Posviťme si na pachatele a více jich zavřeme. Přitom stačí, aby se do čela obcí, firem a států dostali slušní lidé, kteří jsou vzorem. To je základ, protože potřebujeme k někomu vzhlížet, mít vzory. Kolik lidí zůstane morálně netknutých uprostřed morálního marasmu? Místo vězení může pro určité typy zločinů sloužit veřejná ostuda nebo náramek. To pak musí změnit myšlení všelijací ochránci práv a musí se změnit příslušné zákony. Dodnes jsou pachatelé chráněni více než oběti. Pachatele zločinů nenutí páchat zlo. Ať mají ostudu. Vězení málokoho převychová. Prý jen dva ze sta.

Smog?

Obvyklé úřednické řešení? Regulovat emise. Nový typ myšlení bude registrovat tzv. uhlíkovou a vodní stopu výrobků a služeb a vychovávat veřejnost od mateřské školy, že ničit přírodu je zcestné, protože v komplexním provázaném systému se to vždycky někde vymstí. Nové bezodpadové technologie postupně nahradí škodlivé technologie a problém bude vyřešen. Musíme počkat asi deset let.

Analfabetismus?

Co radí přímočaré uvažování? Přitvrdit výukové standardy a integrovat k sobě geniální i průměrné děti, i když se ví, že ti géniové za dva až tři roky pobytu mezi průměrnými také zprůměrní. A už nikdy své IQ nikdy nezvednou. Těch průměrných se vliv geniálních ani netkne. Nový způsob myšlení je ochota připustit, že intelektuální elity budou vždy existovat a potřebujeme je k tomu, aby někdo vymýšlel nové způsoby řešení problémů světa, nové výrobky a způsoby obživy obyvatel. Doře fungují finanční nástroje. Např. v Jižní Koreji a některých dalších zemích dostávají rodiče přídavky na děti jen tehdy, když dítě studuje střední školu.

Odpadky

Je smetí v ulicích? Zvýšit pokuty za znečišťování a přidat metařské vozy? Přitom estetická výchova ve školách je velmi důležitá. Péče občanů měst o svůj veřejný prostor je důležitý. Když si přečtete, jak tzv. občanské hlídky dobrovolníků hlídají parky a veřejná prostranství v Curitibě (2,5 mil obyvatel) hlavním městě státu Paraná v Brazílii, je to neuvěřitelné, co všechno dokáží. Z vandalů obvykle udělají své pomocníky.

Politikové se mýlí

Svržení diktátorů Husajna a Kadáfího a násilná implementace demokracie do míst, která kulturně potřebují něco jiného, rozvrací režimy a přináší ještě horší diktaturu, chaos a zmar. Místo dobra vzniká zlo. Vidíme to v Iráku, v Sýrií, v Lybii, Jemenu apod.

Přílišná demokracie západního typu zase vede k nenápadné privatizaci státních institucí a k ovládnutí veřejného prostoru skupinami bohatých lidí. Demokracie typu Singapuru, kde se více hledí na dobro celku než absolutní svobodu jednotlivce, je asi lepším řešením. Toho však nedosáhnou klasické politické strany, ale spíše vláda nezávislých osobností či osvícený vládce, jako byl zakladatel singapurského státu premiér Lee Kuan Yew.

Jiný způsob myšlení

Ubývá divokých zvířat ve volné přírodě. V Africe v Keni se dlouho potýkali s Masaji, kteří vždy lovili lvy a nestarali se o to, zda je vyhubí. Lovili je preventivně pro ochranu svých stád, nebo pro maso či jako prestižní mužskou záležitost. Kdo ulovil lva, byl chlap. Počty lvů tak rapidně klesaly, že keňská vláda hledala řešení. Klasické řešení na pytláky jsou výhružky, pokuty, vězení. Nic nepomohlo, protože tak rozsáhlé území nelze efektivně kontrolovat.

Dlouhá léta si vládní a regionální úředníci lámali hlavu, jak to vyřešit. Až jednou někoho napadlo: Plaťme Masajům za to, že budou lvy hlídat a chránit před pytláky. A nápad se ujal. Nejenže Masajové sami už lvy neloví, ale fakt je chrání před jinými lovci. Smečky lvů pozorují, mapují jejich loviště a migrační trasy, počítají stavy. Stali se hrdými ochránci.

Migranti

Je legrační až hrůzné pozorovat diskuse a hádky kolem migrantů. Na jejich migraci mají zájem mafie, převaděči, možná hlavy některých států, neziskové organizace, které tak získávají spoustu peněz, imánové a teroristé. Pro migranty musí platit zásada, že se musí zaregistrovat v první bezpečné zemi. Opravdu si nesmí vymýšlet, čí sociální sytém budou dojit. Jejich ochránci apelují na soucit a říkají, že za druhé světové války a po ní některé země přijaly statisíce migrantů a dokázaly je vstřebat. Jenže už neřeknou, že nikdo z těchto migrantů se nesoudil s vládami těchto zemí i hidžáb a nikdo nedělat teroristické útoky na obyvatele, kteří je přijali. To, co řešíme, není jen humanitární problém, je to problém náboženský a kulturní. Rešením by bylo, aby EU nastavěla továrny a městečka na severu Afriky a zadávala lidem zakázky. Aby si vydělali na živobytí a mohli uživit svou rodinu. Problém se musí řešit v Africe a ne v Evropě. Také se zapomíná na výzkumy z USA, které potvrdily, že když se do nějaké „Bílé“ čtvrti nastěhovalo kritické množství asi 5 % barevných obyvatel, najednou se začali bílí stěhovat pryč a cena pozemků a domů prudce klesla a už se nikdy nezvedla. Totéž se nyní děje v některých evropských městech. Všude tam, kde je více migrantů, klesají ceny pozemků. Zrovna v tomto případě potřebujeme jiný typ myšlení, neboť Evropě hrozí rozvrat.

Konkurence v podnikání

Klasické školy managementu nás učí, že konkurenci je třeba potírat a likvidovat. Proto se trhu metaforicky říká rudý oceán, kde firmy „krvácejí z nízkých marží“ a likvidují se navzájem. Jiný způsob myšlení je dvojí. Buď začít s konkurencí spolupracovat tak, že se rozdělí sféry vlivu na trhu nebo se budou vyrábět společné produkty nebo jedna firma vyrábí produkt a druhá k němu poskytuje služby. To se okolo nás děje čím dál více.

PhDr. Karel Červený, MSc. MBA