Odebírat newsletter Navigace

Kreativitě nerozumíme ani za mák

Kreativitě nerozumíme ani za mák, říká Edward deBono Je zarážející, jak málo si firmy a celá společnost uvědomují důležitost kreativity, a to přesto, že si uvědomujeme, že pokrok závisí právě na ní. Toto scestné ignorování má řadu příčin.

Podle zakladatele evropské školy kreativity, Edwarda deBona, naše zásadní důvěra v logiku skládačky, důvěra ve vědu a matematiku nás vede k přesvědčení, že k pokroku dochází v neměnných rozumových stupních, kdy každý krok je bezpečně založen na tom předchozím. Avšak historie vědy ukázala, že to není pravda. Proč se tak držíme omylu?

Omyl ve zpětném zrcátku

Podle deBona lidé věří, že každá hodnotná tvůrčí myšlenka musí být zpětně logická, jinak bychom ji nedokázali ocenit. Jakmile se tedy taková tvůrčí myšlenka objeví, jsme přesvědčeni, že bychom k ní stejně došli pseudo-moudrostí logiky. Je matoucí a velmi nevýhodné, že všechny hodnotné myšlenky, které jsou výsledkem náhlého vnuknutí, náhody či omylu, se ve vědecké literatuře prezentují jako výsledky postupného a logického budování poznatků, jinak by takovou práci nebylo možné ani vydat.

Například k objevu triody (základ dalšího objevu elektroniky) došel Lee de Forest v důsledku naprosto chybné myšlenky. Věřil, že elektrický výboj způsobil prskání plynového plamenu. Později však tento nápad prezentoval jako postupné získávání poznatků.

Popíráme tvořivost a lpíme na tom, že bychom se k nápadu na konec dopracovali s pomocí náležité logiky, případně že lepší logika by nás k němu dovedla už dávno.

Edward deBono si myslí, že důvod, proč tvořivost tolik zanedbáváme, je jednoduchý. Nerozumíme jí ani za mák. Nechápeme vznik představ. Tvořivost nedokážeme pochopit, protože v pasivním prostoru informací, z hlediska logiky skládačky to ani není možné. To není správný prostor. Teprve, když skočíme do prostoru samoorganizujích strukturujících se systémů s podobnými rysy, jako je například asymetrie, začne být tvořivost jasná a jednoduchá. V nesprávném světě se můžeme snažit sebevíc a pochopit kreativitu se nám stejně nepodaří.

Provokace

V samoorganizujících se systémech je provokace něčím naprosto logickým. Provokace je cokoliv, co v danou chvíli mozek „překvapí“, a ten se s tím musí najednou vyrovnat. Může to být žert, zajímavá a nečekaná souvislost nebo například hrníček na kávu, který má ouško uvnitř šálku. Provokace je vlastně nečekaný podnět, který vytvoří zkratku – propojení někam do nitra struktur a na chvíli je propojí. Může to být hra, návštěva galerie, rozhovor se zajímavým člověkem, prostě spojení věcí a myšlenek, které je velmi neobvyklé. Provokaci se nikdy nedostalo uznání, které si zaslouží. Podle deBona všechny tvůrčí nápady, k nimž došlo náhodou, omylem nebo chybou (antibiotika, hydrokortizon, pasterizace, nylon, rentgen, kinofilm apod.) vznikly vlastně díky provokaci. Náhoda udělala to, co se můžeme naučit dělat cíleně, jakmile pochopíme zákonitosti systému. Provokace má podle definice logické založení teprve ve chvíli, kdy již zapůsobila.

Nevědomost v akci

Používání obecného pojmu tvořivost brání bližšímu pochopení tvořivosti, protože hledáme pravidelnost chování ve velice odlišných oborech – Bethovenova skladba, Picasova malba, Shakespearovy sonety, Maxwellova teorie elektromagmetismu, krásný film či vědeckém bádání. Zpětný popis chování není pro odhalení nějakého procesu žádným zvláštním přínosem. Teprve chápání funkce samoorganizujících a strukturujících se systémů v mozku a laterálního myšlení to umožňuje.

Ostych a stud

Dále v tomto ohledu působí rozšířená představa, že lidé jsou tvořiví od přírody ale brání jim logik a naší kultury, strach ze zesměšnění, obava, že budou vypadat hloupě a lidé je okamžitě odsoudí. Pokud se těchto obav zbavíme, budeme bezpochyby tvořivější. To by nám umožnilo, abychom se vrátili ke svým přirozeným sklonům, k našemu mnohovrstevnatému já. Musíme však udělat více než se jen zbavit zábran.

K tvořivosti také můžeme přistupovat jako k černé skříňce. Podle deBona prostě rozhodíme rukama a řekneme, že je to všechno věc intuice, podvědomí, emocí a geniality. Dochází k tomu, a my s tím nic nenaděláme, protože tomu nerozumíme.

Jak je to doopravdy

Pravda je ovšem taková, že vše souvisí se vším. Podle Michaela Michalka, a dalších osmi významných autorů, tvořivost tvoří postoje, vlastní schopnost mozku plodit nápady a znalost metod a technik. Je třeba se zbavit všech bariér tvořivosti, hlavně strachu a nízkého sebevědomí. Stát se zvídavým, odvážným, vytrvalým a neustále trénovat mozek, aby dokázal hledat nečekané souvislosti a spojoval věci zdánlivě nespojitelné. Pak je třeba se naučit asi třicet metod a technik, které usnadňují cestu k výsledku a šetří čas. Také může pomoci studium vzorců chování úspěšných vynálezců a jejich napodobování. A výsledky se dostaví.

PhDr. Karel Červený, MSc. MBA